NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Olomoučtí Disgusting jsou další kapelou, která se chytila US brutal D/G trendu. Hluboký zefektovaný vokál, dvě kytary s občasnými pokusy o sóla, dutě a nepříliš barvitě znějící rytmika (hrozný rytmičák!) a docela špatný, zahuhlaný zvuk. Rozostřená gore momentka na graficky ne právě dotaženém obalu napovídá, o čem že ti Disgusting asi budou. Pod heslem „proti všemu, proti všem - ni slávu, ni zisk“ se Disgusting pokoušení uházet se o pozornost vašich sluchových orgánů prostřednictvím sedmi songů, nesoucích se ve výše popsané rovině. Jednotvárnější rytmy a dosti okatě upravený vokál Gorga jsou mínusy jinak docela slušné, ač vůbec ne osobité kombinace mezi ranými Napalm Death a prvními nahrávkami klasik jako CC či Dying Fetus. Zřetelná tendence ke stylové ortodoxnosti vede kapelu k průměrnosti a celkové neosobitosti, čímž se dostávají Disgusting na úroveň spousty kapel, které se po USA i Evropě vynořily s velkou vlnou brutálního death/grindu. Podobně jako např. Reprobation, Hidden Pride a mnozí další jsou i Disgusting jednoduše demáčově nedozrálými kopírkami „větších“ vzorů bez byť jen stopové dávky originality. A té je na dnes tak přeplněné scéně tohoto stylu třeba. Šanci mají ti, kteří svou prvotní fascinaci daným stylem dokáží přetvořit v osobitý substrát, mající jasné znaky progresivity, vývoje a instrumentální zručnosti. V tomto směru jsou Disgusting nikoli někde v půli cesty, ale vzhledem k silné a rychle se vyvíjející konkurenci a již nikoli nejkratší existenci kapely samé (i když Time To Kill je jejich prvním počinem) jsou olomoučtí brutalisti spíš na začátku. Což neznamená, že ortodoxní příznivce stylu demo nemůže zaujmout. I přes zmíněný nepříliš povedený zvuk jsou Disgusting brutální až za hrob, Gorgiho murmur sděluje typické po angličtinářské stránce mírně nedotažené gore klišé v podobě songů jako Necrophil, Morbidity Of Insane Butcher, Rot Decay, Bloody Carcass etc. a sedm věcí se line celou dobu ve stejné frekvenci s občasným zpomalením. Hledáte-li gore brutalitu, sic bez větší dávky osobitosti, pak u Disgusting nemůžete prohloupit.
5 / 10
Vydáno: 2001
Vydavatel: Underworld Productions
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.